Hoshi no isho-9.díl-,,To se nedá vydržet..."+Šťastný konec

12. listopadu 2011 v 14:21 | Harriett |  Hoshi no isshō
9.díl:,,To se nedá vydržet...":

...Taťka měl zřejmě krizi jako mamka kdysi.Všechnu svou zlost si na mě vybíjel.Podle něj jsem všechno dělala špatně a John dělal všechno nejspíš dobře,protože mi ho dával za příklad.Nenáviděla jsem,když mi taťka dával někoho za příklad.Karen mě měla docela ráda.John mě moc nemusí a já nemusím jeho,ale musíme to nějak přetrpět...
...,,Hair,víš,že jsi úplně jiná,od doby,co jsi v té kapele?"řekla mi Agatha,když jsme se courali jednou v sobotu obchodním centrem..(vybrala jsem si boží džíny a triko.Agatha taky.),,Myslíš? V čem jsem jiná?"zeptala jsem se.,,Hele,není to ten kluk,co se na vás pořád chodí čumět?"zeptala se mě z cesty.,,Myslíš Takumiho? Kde je? Ať se schovám někde jinde."zašaškovala jsem.,,Tamhle.U té restaurace."ukázala prstem.A fakt tam stál.Podivila jsem se:,,Sakra ty máš ale dobrýho pamatováka na lidi.Jdeme!"otočila jsem se na podpatku,chytla jsem Agathu za ruku a když jsem myslela,že jsme v bezpečné vzdálenosti,ozvalo se:,,Rusalko!Počkejte holky!"chytla jsem Agathu znovu a rozutíkaly jsme se.Zapadly jsme do nějakýho obchodu.Tam si Agatha vybrala mikinu.Já jsem se po delším rozmýšlení rozhodla pro suprovou tašku.,,Hele,Aghy,ty jsi mi neřekla,v čem jsem jiná."řekla jsem jí.,,Já nevím.Tak celkově jsi nějaká jiná."dostala ze sebe.Pak se zastavila,otočila se na podpatku jako já a chytla mě za ruku.,,Takumi."řekla mi na vysvětlení.Zalezly jsme do obchodu s botama.Já jsem si vybrala tenisky,Agatha nic nechtěla.Pak jsme vyrazily k domovu.Byl doma jen John,kterej hrál na compu.Na stole mě čekal lístek:,,Harry,jeli jsme s Karen na večeři.Před pěti měsícema jsme se seznámili,máme takový malý výročí.Vykliď myčku,utři nádobí,umyj nádobí-došel nám prášek do myčky,pověs prádlo a vyžehli něco.Pa Táta"
,,Proč já?"chtělo se mi řvát.Proč nemůže třeba myčku a nádobí udělat John?!!...........Myčku jsem měla,nádobí jsem měla a pračku taky.Žehlila jsem taťkovu třetí košili když vtom někdo zvonil.Chtěla jsem tam jít,ale John vyskočil a letěl ke dveřím.Pak se zklamaně vrátil a řekl:,,To je pro tebe."a vrátil se ke compu.Šla jsem pomalu ke dveřím.Nač se stresovat.
byl tam Shiro.,,Ahoj."usmál se na mě tím svým úsměvem,ze kterýho se mi podlamovali kolena.,,Ahoj."doprčic!Právě za mnou přišel MŮJ kluk a já se nezmůžu na slovo.,,Pracuj hlavo!" okřikla jsem se v duchu.Nemohla jsem vymyslet nic,co bych mohla říct.,,No konečně tě vidím taky jinak,než v riflích a naparáděnou,takhle ti to sluší mnohem víc.Jako holce v domácnosti."Za trest jsem po něm hodila pantoflí,která ležela opuštěná vedle mě na židli.Zase ji zachytil.Mohlo mě to napadnout.Když zachytil i trsátko tak co?!!!Jasně že pantofli zachytí bez mrknutí oka.Nezapře,že byl dříve jako brankař ve fotbale.Postřech mu rozhodně nechybí.,,Hair,půjdeš ven?"zeptal se mě.Nedalo se to odmítnout:,,Jasně.Počkej chvilku."řekla jsem a rychle,zběsile a nemotorně jsem uklidila žehličku a honem oblíct.Nesmím se nikde zdržovat.Vzala jsem džíny,tričko jsem měla na sobě školní.Zavolala jsem na Johna,že jdu ven,ať to vzkáže taťkovi a Karen.Nedokázala jsem říct ,,našim" nebo ,,rodičům".Ale nemohla jsem dlouho rozjímat.Šli jsme se Shirem do obchodního centra a já jsem se při pohledu na tu restauraci,co u ní stál Takumi neubránila úsměvu.Když se mě Shiro zeptal,co je k smíchu,vyklopila jsem mu celou tu věc s Takumim.,,A proč jste se před ním schovávali?"zeptal se,když se dostatečně vysmál.Odpověď byla jasná:,,Protože je to....ale ne.."zaklela jsem zákony schválnosti.Ten mi tady chyběl!,,Co je?"zeptal se Shiro nechápavě.,,My o vlku a vlk za dveřmi,přesněji řečeno,před námi."usmála jsem se.Pochopil.Vzal mě za ruku a taky jsme se otočili.Neutíkali jsme,ale šli rychlým krokem.Až když se ozvalo:,,Rusalko,Shiro počkejte!"rozutíkali jsme se.Pak jsme si koupili zmrzlinu,protože jsme se docela zapotili a venku bylo docela teplo.Nezmrzli jsme.Pak už jsme Takumiho nepotkali.(jupíííí jupííííííí jou jou)Takže naše rande dopadlo docela obstojně...
...,,Kde jsi byla?"vyšiloval táta hned,jak jsem se vrátila.,,Řekla jsem Johnovi,aby vás obeznámil s tím,že jdu ven."obhájila jsem se.Teď zase zvýšila hlas Karen na Johna:,,Johne,jestli ti Harriet řekla,kam jde,měl jsi nám to říct.Víš,jaký jsme měli o ni strach?!!"Teď se obhajoval John:,,Ale já jsem to nevěděl,kam šla,věděl jsem jen,že šla ven,to mi říkala,byl tady za ní nějakej kluk."Karen mu řekla:,,Když jsi věděl,že jde ven s klukem,měl jsi nám to říct.Na situaci to nic nemění.A počítač už vypneš,jsi na něm už dlouho."řekla nekompromisně.Táta mi ale řekl:,,Příště aspoň napiš vzkaz."a dál se se mnou nebavil.Zalezla jsem teda nahoru k sobě a vymyslela jsem vlastní písničku (tohle je refrén):,,Jsem zahalená bílou tmou a ukrytá v temném světle,kde jsem je pro tebe záhadou,jenže on každý kout vymete....jsem zahalená bílou tmou a ukrytá v temném světle,jsem zahalená bílou tmou,tak mě nehledej....přece!...."
...S taťkou se to nedá vydržet.Dá se říct,že si ze mě udělal služku.Karen už se mě taky nezastává jako ze začátku. Dokonce se tomu někdy i zasměje,když já dřu.Kapesný mi taťka zrušil,nevím,co si o tom mám myslet.Ne jednou jsem se vybrečela Enne nebo Shirovi na rameni.Shiro mi párkrát nabídl,že jestli chci,můžu bydlet u něho...
...Jednou jsem to prostě nevydržela a sbalila si pár věcí.Napsala jsem taťkovi vzkaz:,,Promiň tati,ale tohle se fakt nedá vydržet.pořád vám třem dělám služku a stejně jsem ta špatná.Nehledej mě.Šla jsem k Shirovi.Do školy nebudu chodit-budu hrát s kapelou.Mějte se, Hair."dopis jsem dala do obálky,naposled jsem se prošla domem a vyrazila jsem...


...,,Vážně to nevadí Hair,jsem rád."asi postopadesátéšesté mě Shiro uklidňoval,že nevadí,když budu bydlet u něho.Stejně jsem si nebyla jistá.Cítila jsem se divně.Možná by bylo lepší,kdybych šla k mamce,Jackovi a Oscarovi.Ale když jsem mu to řekla,odpověděl:,,Ještě jednou řekneš něco v tomhle smyslu,tak tě tady někde zamknu,abys mi neutekla....takže jak to tak vypadá,budu bydlet se Shirem,mít nedodělanou školu a živit se budu zpíváním....Tohle je můj ,,šťastný konec".
,,Kdo by mohl tušit, že sen, který mám se jednou stane skutečností, ale nikdy jsem nečekala, že takhle dopadnu, sice mám hezkýho kluka, ale to nic nemění na skutečnosti, že to dopadlo tak!!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky???

Ano
Ne

Komentáře

1 Megpoid Megpoid | Web | 12. listopadu 2011 v 18:07 | Reagovat

bezva dílek :D

2 I do not see life I do not see life | Web | 13. listopadu 2011 v 20:14 | Reagovat

to je ta písnička co jsi vymyslela :) dobře ty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.