Love as wind-2.díl-Dva nejsladčí měsíce

12. prosince 2011 v 16:19 | Harriett |  Love as wind




Love as wind:-2.díl
-Dva nejsladčí měsíce:
přeškrtnutý text=píšu jako autorka povídky

...Konečně je to tady,vysvědčení a s ním i ta sladká vůně dvou nejsladčích měsíců roku.Trochu nervozita,ale hlavně ta nepopsatelná vůně prázdnin,která nás nutí nemyslet na to,co budeme mít z toho a toho předmětu,jestli máme chvalitebnou nebo dokonce dobrou.Stejně jako my se potí miliony dalších žáků,studentů,mládeže,dětí..no zkrátka,napětí by se dalo krájet.Brácha by použil svou větu:,,Copak ségra,trošinku nervozní co?Že by něco nečekaného?"a bláznivě by se jako puberťák rozesmál.Tak tomu bylo na základce,kdy byl o třídu výš a chodili jsme s Car a Robem společně ještě s dvěma holkama od nás a dvouma klukama od nich.Byli jsme povedená partička.Holky nižší třída,kluci z té vyšší.Ale nestalo se,že by se nám někdo někdy posmíval.Teď chodíme (naštěstí) každý do jiné školy.Ale společně jezdíme autobusem do jednoho města.Car je asi stejně nervozní jako já.Konečně zazvonilo na tu osudnou hodinu pravdy.Třídní naklusala do naší třídy,neprotahovala to,popřála nám hezký prázdniny,poučila o bezpečnosti a začala rozdávat.Já měla chvalitebnou z matematiky,fyziky a chemie.Na tohle já nemám prostě buňky,ale učitelka se smylovala,z chemie jsem čekala za 3.Car měla jenom Matiku a chemii a dvojku,ale třeba místo fyziky měla za dva ještě češtinu.No,tak to by jsme měli.Po škole jen do zpěvu,jak jinak než za jedna,dostáváme vysvědčení a ještě děláme postupový zkoušky.A já,abych jenom nezpívala musím umět i něco z nauky.Z té mi dali za dva.Ale postupky jsem udělala a to je hlavní.brácha měl kromě čtyř dvojek ještě trojku z Angličtiny,ta jde zase mě.Rob na tom byl líp=pět dvojek,čekala jsem,že to budou mít pánové horší.A teď,nejsladčí dva měsíce.Počkat,dneska ještě zpívám na besídce pro školu,sakra,bude tam i bráchova škola.ZUŠKA (zakládní umělecká škola,tam chodím do zpěvu) se jednou za dva roky domluví s mou a bráchovou školou,že tam někteří žáci vystoupí.Předminulej rok jsem nevystupovala,vlastně jsem tam nikdy nevystupovala.No těpic.Zpívám My heart will go on (Celine Dion,Titanic,nic jinýho mě nenapadlo) To bude trapas!! Z mého rozjímání mě vyrušila Car:,,Slyšelas,máme dnes odpoledne přijít na to vystoupení,příjdeš?"odvětila jsem:,,Když vystupuju tak musím přijít ne?"pak zazvonilo,rychle jsme vylezly ven s té hrozné věci,která se pokládá za budovu a ještě má vlastní název-Škola.,,No jo,ty vlastně vystupuješ,Hej lidi,Hair vystupuje,odpoledne přijďte!"zařvala na lidi ze třídy a ty jednohlasně odpověděli podle očekávání kladně:,,No jasně!"a už jich nebylo.,,Car,ty ses zbláznila!"vyjela jsem po ní asi zbytečně moc ostře.,,To se ti povedlo,bude tam o dalších dvacet návštěvníků víc."Car si z mého břitkého tonu nic nedělala:,,Snad nemáš trému?!"a dodala šibalský úsměv.No jasně!O tohle jí jde.,,Připomínás mi Edith,ta taky pořád chce dokazovat,že jsem horší."sdělila jsem jí.,,O to nejde,ale chci ti dokázat,že nemáš pro strach uděláno,když přijde na to,že máš vystupovat před školama,kde znáš JENOM půlku lidí hned bys utíkala.Neblázni!"a zase ten její šibalský úsměv.,,Fajn."řekla jsem jí,jestli jí jde o tohle,tak jí to dokážu,že ani půlka lidí,kterou znám mě nezastaví.A prej JENOM půlku,vždyť to je víc než dost.No nic,musím domů,ještě si to vyzkoušet...

,,Every night in my dreams,I see you, I feel you,That is how I know you go on..."zpívala jsem o tři hodiny později v přeplněném sále KD.Je fakt,že jsem znala půlku lidí a možná i víc a pěkně mě to rozházelo,když jsem viděla tolik známých tváří v očekávání,čím je oslním.,,You're here, there's nothing I fear,And I know that my heart will go on,We'll stay forever this way,You are safe in my heart,And my heart will go on and on..."konec písně a pak aplaus,za který by se nemusela stydět žádná Hollywood Star.Pak jenom velký oddych za oponou a mohla jsem jít.Výkony mých spolutrpitelů jsem nemusela slyšet.Car tam šla převážně kvůli mě takže se ke mě přidala,viděl nás pak i brácha s Robem,takže se přidali.Nikdy dříve jsem si toho nevšímala,ale musela jsem uznat,že to Robovi v bílým tričku a džínách seklo.Trošku jsem si ho prohlídla,on si mě taky změřil a uznale protáhl obličej.Chvilku jsme si jeden druhýho měřili až se Tom s Car rozřehtali a když byli konečně schopní slova,brácha prohlásil:,,Jak je Hair,rosteš nám do krásy,asi si tě budu muset víc hlídat."a znovu se s Caroline bláznivě rozřehnili.V duchu jsem mu odporovala:,,No to víš že jo,ty vtipálku,jako kdybych si nemohla Roberta prohlídnout,byl to přece jenom okamžik,tak jaktože se tak řehní?!!"nahlas jsem si však nic neřekla.Ale problém je,že to asi takový okamžik nebyl.Když jsme dojeli domů,domluvili jsme se s Car,Robem a ještě s jednou holkou a klukem od nás s vesničky,ať přijdou k nám,že budeme opikat.Rob a Peter už k nám šli hned,Car musela domů,měla nějakou práci a Lea musela hlídat mladší sestru než se její rodiče vrátí z nákupu.Zalezla jsem k sobě,lehla si na postel a vzpomínala jsem na veselé i neveselé události teď už předešlého roku.Z vedlejšího pokoje se začali linout hrozný zvuky,který Tom a Peter pokládají za hudbu. Naštěstí už zvonili Car,Lea a Rob.
Když jsme si roozdělali oheň,pojedli párky,nikomu se ještě domů nechtělo.,,Hair,jdi pro sladký dřevo."prosila Lea.Na kytaru do ZUŠ-ky sice nechodím,ale jako malá jsem tam chodila,teď už jenom zpívám.Pro kytaru jsem samozdřejmě došla.
,,Kterou?"zeptala jsem se.Ozval se Rob:,,Zazpívej ,,Somewhere od Anneke." Tak tohle jsem nečekala.Tuhle písničku jsem zpívala na soutěži v ZUŠce,která byla přístupná pro veřejnost.A brácha s Robem tam nesmněli chybět.Je to dvojhlas.Lea taky chodí do zpěvu,na soutěži jsem zpívala s ní,přidala se ke mě i teď:,,uuuuu...."začaly jsme obě,pak jsem zpívala sama:,,Lost in the darkness,hoping for a sign..."pak měla solo Lea:,,Lost in the darkness,try to find your way home..." pak ještě společně, (nemohla jsem nikde najít text,takže to vypisuju z youtube,nechce se mi to vypisovat a hledat tu správnou část) a konec písně.Pak jsme si všichni zazpívali ještě pár tramských písniček a už jsme se rozpadali.Nejdéle zůstali Car a Rob.Všimla jsem si,že když Rob seděl naproti mě přes oheň,díval se na mě.Ale když jsem ho nachytala na švestkách,uhnul pohledem.Když šli ale i oni domů,sklidili jsme s bráchou pohoštění a hopky do postýlky.Jé,má sladká postýlko,po tobě se mi celý den stýskalo!Doufám,že mě zase neprobudí nějakej hnusnej sen.Ale nevadilo by mi,kdyby se mi zdál nějakej o Robertovi...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu???

CLIK:D :D :D 100% (89)

Komentáře

1 Miku a Asa Miku a Asa | Web | 12. prosince 2011 v 18:36 | Reagovat

pekné už sa tešíme na ďalší diel :D

2 Lee Uchiha Lee Uchiha | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 20:32 | Reagovat

Krásné :-)

3 Lee Uchiha Lee Uchiha | E-mail | Web | 23. prosince 2011 v 12:35 | Reagovat
4 BlackShine BlackShine | E-mail | Web | 27. února 2012 v 17:14 | Reagovat

bezva dílek těším se až si přečtu další!! :) co to se mnou je já teď nějak často čtu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.