Únor 2012

Love as wind-4.díl-Mé zmatené srdce

25. února 2012 v 16:57 | Harriett |  Love as wind
4.díl:Mé zmatené srdce:

...Takže jsme všichni vystoupili a mohl začít ten hroznej chaos.Každej hledal svůj bágl,a když se taťkovi povedlo je trochu spacifikovat,zařadit do oddílů,dát vedoucím klíče od chatek,byl trochu klid.Já s Robem jsme náš oddíl přivedli k chatkám,kde jsme se představili:,,Takže já jsem Rob a budu vaším vedoucím a tohle je vaše instruktorka,ta se vám snad představí sama."a mrkl na mě.,,No..já jsem Harriett,ale říkejte mi Hair.Doufám,že se vám tady bude líbit.Mě se tady jako malé vždycky líbilo,snad to vydrží i vám."a přidala jsem milý úsměv.Děti mám hrozně ráda,obzvlášť ty mrňousky,se kterýma prožiju letošní tábor.
Takže děti se šli vybalit a já s Robem vlastně taky.Měli jsme ještě s Tomem a Emmou jednu chatku.Já a Emma jsme měli horní patro a kluci dole.Naše děti byli ve třech chatkách po pěti.Pak jsme je svolali,aby jsme mohli vykročit na oběd.Děti byli ze všeho,co viděli nadšené.Od ubytování,přes jídlo,prostředí až nevím kam.Když nám to vysvětlovali,znělo to dost komicky.Tak třeba:,,Víš,Hair,tady je to velmi pěkné,ubytování,jídlo je také dobré a je tady skvělé prostředí."to říkal jeden až moc dobře vychovanej kluk,ze kterýho já,Rob,Emma ani Tom nemohli.
Po obědě nás taťka svolal a k ohništi a řekl nám program na odpoledne.Ten zněl:Půjdeme se koupat,potom posvačíme,potom si můžeme někam sednout k vodě nebo k lesu něbo někde a vymyslet s dětma svůj název a udělat svou vlastní vlajku.Potom sezení ihned rozpustil a vedoucím řekl,aby šli na takovej malej slet,že jim vysvětlí něco k organizaci.Rob mě a děti tedy rozpustil a já jsem řekla dětem,aby se šli převlíct do plavek,s čímš nadšeně souhlasili.
Když jsme došli k vodě,já samo taky v plavkách,přece se na ně nebudu dívat,dohonil nás Rob.Děti se nadšeně rozběhli kvodě.Robert musel pořádně zapískat,aby je zastavil.,,Tak děcka,už máme název ne?"obrátil to v žert.,,Divoký stádo splašených dětí."a všichni se začali smát.Pak jsem podotkla:,,A co třeba Divocí koně?"všichni souhlasili.Bezva už jenom vlajka a je to.Robert i já jsme blbli s dětma ve vodě a tak když se na nás taťka jako vedoucí přišel podívat,ranila ho málem mrtvice,vzmohl se jenom na:,,No mě snad klepne,Robe,Harriett,co to vyvádíte,já myslel že jste vedoucí a instruktorka,ale jak to vypadá,stanete se součástí oddílu a vůbec nemyslím vedoucího a instruktorku."na dostal ihned odpověď:děti nesouhlasně zabučeli že nee a potom jsme všichni taťku pocákali,že na něm nemohla být suchá ani nitka.,,Bando jedna zlobivá!" zvolal a pak se smíchem odešel,jasně že se převlíct.Já jsem už vylezla a dívala se se zájmem na Roba,jak s dětmi pořád ještě blbne v bazéně.Pak přišli i velcí asi 13.ti letí kluci a vyzvali Roba i ty malí prcky,aby si s nima zahráli fotbal.Šli hrát i holky,ale já ne.Já jsem pozorovala jenom jednoho kluka,kterej je pro mě čím dál větším středem vesmíru.Zápas skončil remízou 5:5.Když se pak všichni rozběhli zchladit do vody,on se ještě zastavil u mě se slovy:,,Já se na tebe taky teď nějak nemůžu vynadívat a začínam tě vnímat nějak jinak,ale jak se mám soustředit na fotbal,když těma svýma krásnýma očima hypnotizuješ celou dobu?"pak mě vzal za ruku a skočili jsme spolu do vody.Když potom mamka donesla našim dvoum oddílům chleby na svačinu,děcka vylezli z vody a vrhli se po tácku jako sarančata.Pro mě,Robyho a vedoucího od starších kluků zachránila pro každýho dva krajíčky.No jo no,u vody vyhládne,snědla jsem oba dva.Byl s domácí pomazánkou,i děti se olizovali.Pak jsme jen odkryli velký talent v malé Therese, která namalovala úžasnou vlajku stáda koní.Aspoň já,která malovat vůbec neumím jsem to pořád obdivovala...
...Teď trošku přeskočím večeři,která byla úplně všední.Po večerním nástupu,kdy jsme předvedli svoje vlajky a názvy byloé hodnocení pokojů a všelijaké kraviny.Pak už se jenom zpívali trampský písničky,já a Robert jsme si po třech písničkách vystřídali kytaru a zase se hrálo....
Ale teď je mý srdce ještě mnohem zmatenější než předtím a může za to jeden kluk,jehož slova mi zněla ještě večer v uších a jehož doteky rukou při předávání kytary jsem cítila na svých rukách...


PS:Je to krátký,ale hotový :)

Love as wind-3.díl-Odjezd

11. února 2012 v 13:50 | Harriett |  Love as wind
Love as wind:-3.díl
-Odjezd:

...Sen o Robertovi se mi sice nepodařilo vyvolat,ale aspoň se tam mihl.,,Sklidni se,jo?!!!" napomenulo mě moje druhý .Ale asi má pravdu.Já tady pěju ódy na Roba a on,on si mě ani nevšimne,vlastně všimne,ale jenom jako kamarádku.Ach jo.Proč je ten život tak složitej,proč to není jako v pohádkách:Jednou princezna uviděla prince a princ princeznu a naprvní pohled se do sebe zamilovali.A pak byla slavná a velká svatba.Nebo:Princ princeznu vysvobodil z věže,odvezl si ji domů a byla krásná svatba.Proč to není takhle jednoduchý?!
Moc času mi pak už na takovýhle myšlenky nezbylo.Po snídani,sotva jsem se převlíkla,u nás zvonila Car.,,Hair,musíš mi pomoct!Naši mě chtějí poslat k babičce a já nevím,co si mám vzít sebou."vydechla nešťastně. ,,A proč by sis nemohla vzít jenom něco obyč?"zeptala jsem se nechápavě.Caroline se bouchla do čela a řekla mi:,,Bude tam Mike!"Tak a teď jsem se bouchla do čela já.Že mě to nenapadlo.Mike a Car=velká láska.Caroline má prostě v životě štěstí...Samozdřejmě,že jsem jí šla pomoct s balením,za půl hodinky nervů byla sbalená.Tak to by bylo.Pak už jen rozloučení na skoro tři týdny a bye bye...
,,Takže,barvičky,papíry,nůžky,krepový papír,barevný papír,odměny,tužky,fixy..."vyjmenovávala mamka a odškrtávala věci,přes které se nedalo hnout.Málem jsem se ani nedostala do kuchyně.,,No,snad to je všechno.Děcka,běžte vzbudit tátu."houkla na nás a odškrtávala dál.,,No jó!"houkli jsme otráveně s bráchou.Tenhle shon nesnášíme oba.Když jsme přišli do ložnice,taťka už byl ustrojený a ,,loučil" se se svou věrnou a prej nejlepší kamarádkou-postelí.,,To je toho,postel by mi nevadila,ale rozcvička v sedm už jo."zamumlal brácha.Ale ani on sám nevěřil,že mu to vadí,natož abych tomu věřila já.Táta si to ale asi myslel,protože se ho zeptal:,,Tobě to vážně vadí?Já jen,že můžeš klidně zůstat doma."a mrkl na mě.Ahá,ani on tomu nevěří,jenom si z milého brášky trochu utahuje.,,Ne,ne,ne,ne,ne.....to je dobrý,já to tu chvilku přežiju."když Tom odešel do svýho pokoje,rozesmáli jsme se s tátou na celý kolo a i z vrchu byl slyšet smích.Asi jsme se smáli moc nahlas,protože mamka vykoukla z koupelny,poklepala si na čelo a řekla si:,,Ještě že aspoň někdo z rodiny je normální."a určitě nemyslela nikoho ze mě,taťky nebo Toma...
Při odjezdu z náměstí zastal shon.Máma vybírá léky,odškrtává děti,zjišťuje alergie,Táta,Rob a Tom hází batohy do kufru autobusu a já hádám,které děti budou u mě a Roba v družstvu.Semtam ukápne nějaká slzička,ale to jen u těch nejmenších.Tam hned jdu a utěšuju.Rodiče mi jsou za to vděční,zatím jsem všechny děti uklidnila....:)...Pak jenom poslední rozloučení a šup do autobusu.Já,Rob,Tom a Emma jsme si sedli na zadní pětku,ikdyž jsme jenom čtyři.A protože nejenom já a Tom jsme dlouho ponocovali,ale ani Rob,ani Emma nebyli zrovna vyspinkaní do růžova,usnuli jsme jeden po druhým a probudili se až 20km před táborem.To jsme se pořádně prospali a pak kluci střídali kytaru,někdy i se mnou a těm mrňouskům se to hrozně líbilo.Jediný,co mě na tomhle táboře netěšilo,byly starší děcka kolem patnáctky.Převážně holky.Dělaly na Roberta cukrbliky a on se ještě opovážil usmívat!!Na mě se taky ti kluci usmívali a hypnotizovali očima,ale já na mladší opravdu nejsem.Ale jinak cítím,že tenhle tábor se stane nějakej velkej zlom,prostě to cítím...

PS.:Doufám,že se líbilo...:)

Kawaii NaruHina

1. února 2012 v 17:12 | Harriett a Enereth |  Obrázky
Sice se na anime Naruto moc nedíváme, ale tyhle obrázky jsou strašně kawaii :D Tím se taky omlouváme za naše neplánované pozastavení....







Že jsou kawaii *_*