Květen 2012

Moje druhá povídka

26. května 2012 v 12:56 | Sora |  Naše keci

Tak jsem se rozhdola, že udělám ještě jednu pvodíku :)) Bude jmenovat Amai Ame- Sladký déšt... :)

Doufám, že někdo bude číct :)) tentokrát tam nebuse Sora a Hair atd... Ale Rikku (ta) a Kei :))

Doufám, že budete číst :)) :D

Saigo no nozomi-1.díl

25. května 2012 v 21:29 | Harrieth |  Saigo no nozomi
Saigo no nozomi-1.díl-vzpomínky,nebo aspoň jejich útržky:
...,,A vítězkou krasobruslení v kategorii 6-7 let dívky pro tento rok se stává...6-ti letá Sophia Goshikawa!!!"ozvali se fanfáry,lidé tleskali.Huráááá!!!Já,Sophia jsem nejlepší!Nandala jsem to i Honoře!!Je mi sice líto mé nejlepší kamarádky Sory,ale vyhraje příště!,,Sophio,nemůžu uvěřit,že jsi mystryní celé téhle naší krásné země!"dojemně nade mnou pláče moje maminka.,,Jedeme to někam oslavit!"zavelel tatínek.Samozřejmě jsme vzali i Soru...
...,,A mystryní pro tento rok v kategorii 6-7 let díky v krasobruslení se stává dnes již 7-mi letá Sophia Goshikawa!!"zase ty fanfáry,Honořin znuděný pohled a...áááááááááááá já jsem vyhrála i dnes.Tohle je nejlepší dárek k mým zítřejším osmým narozkám!!!,,Gratuluji Sophio,jedeš na mistrovství světa.Je ti už 7,zítra 8 let a to už můžeš."pogratulovala mi moje choreografka...
...,,Tak,výborně Soph,otočka,ještě jedna,skok,výborně..."slyším svou choreografku týden po mé výhře.Nacvičujeme na mistrovství.Dnes se dívá i maminka a tatínek.A hele,támhle je i Sora!Taky se přišla podívát...
...Další den:Ááááááááááá,dneska jse hrozně unavená,asi nevstanu,ale musím trénovat,musím vyhrát.Tak,lezu ven.Sakra,proč se mi tak zamotala hlava?!no,nic to asi nebude,jsem jenom rozespalá...
...Na ledě:,,Sophio,jsi dnes nějaká zvadlá,vůbec ti to nejde!"pokárala mě Angelika-moje choreografka.,,Já se dnes necítím moc dobře Angelikk,ale zvládnu to dnes dotrénovat."omluvila jsem se.Jé,přišli se zase podívat rodiče i Sora,pak bude
bruslit se mnou,uděláme si společnou sestavu.OOO,né zase ta únava.Už to nevydržím!svalila jsem se na zem a slyšela jsem jen 4 výkřiky:,,Sophio..io...io...io!!!"
...pak už jenom matné útržky vzpomínek...odvezla mě sanitka a teď ležím v nemocnici a jen čumím do zdi.No,spíš do stropu.Jo,ještě na jednu věc jsem si vzpoměla:,,Je mi líto paní Goshikawa,ale takhle v umělém spánku ji držíme už čtyři měsíce a její stav se nezlepšil.Budeme ji muset odpojit."pak jen zoufalý pláč mámy.Pak ke mě někdo přišel a něco pomačkal na přístrojích vedle mě.Konečně jsem mohla otevřít oči,předtím to nešlo.,,Ona se probudila!!"vykřikla nějaká sestřička.Pak přiběhli doktoři a už to jelo,máma mě začala objímat a v nemocnici a na marodce jsem si odbyla několik těch narozenin.Byla jsem tam od osmých narozenin až do svých jedenáctin.takže 4 roky.Pak v domácím léčení,další 2 roky to už mi je třináct.Pak jsem se trochu nechala i doučovat z toho,co jsem zameškala,ale já s učením problémy nemám,takže v klidu...
...Všechno jsem dohnala,už jedu stejně jako moji vrstevníci,ale chybí mi bruslení,je to hrozný pocit,nebruslit několik let.Doktor mi to pořád zakazuje,ale já ho stejně neposlechnu a na zimák jednoho krásného dne stejně vyrazím...
...Vyrážím na led.Naši nejsou doma.Popadla jsem brusle a sajonara.Pozdravila jsem vrátnou a běžela k ledu.Tam už byla Sora.Vykřikla jsem:,,Soro!!!"můj hlas se ozval tou velkou halou,konečně jsem zase vnímala ten chlad,který přichází od ledu,konečně jsem zase šla bruslit.Když mě Sora pozdravila,zeptala se podezřívavě:,,Soph,vaši vědí,že jsi tu?"s klidem jsem jí odpověděla:,,Ne,naco by to měli vědět?!Já už jsem zdravá."ale Sořin přísný pohled a a to co mi řekla mě uzemnilo:,,Ale doktor ti to zakázal,ještě není ten správný okamžik,jasně řekneš mi ,že je to tvůj život a ať se do toho nepletu,ale přemýšlej,může se to vrátit."ale ve mě zavřela bojovná nálada a okřikla jsem ji asi moc prudce:,,Co ty o tom víš?Tys nikdy neměla v bruslení 6 nebo kolik let pauzu!"a vyrazila jsem na led.Sora se na mě smutně dívala.Bruslila jsem v pohodě,viděla jsem jak přišla Angelikka a otevřela údivem pusu.Pak přilítla máma i rozlobený táta.Chtěla jsem skočit piruetu,ale svalila jsem se na zem jako tučňák,co ještě neumí chodit.No spíš lední medvěd.Vyděšená máma za mnou přiklopítala na led,a pomohla mi se zvednout.Pak jsem se tam hrozně rozbrečela.Já jsem zapoměla,jak se bruslí!!!

Doufám,že se to líbilo..:)

Nová povídka-Saigo no nozomi

25. května 2012 v 21:27 | Harrieth |  Saigo no nozomi
Takže dělám novou povídku,bude se jmenovat Saigo no nozomi (poslední naděje).
Tady je,o čem to bude:Holka jménem Sophia je ve svých 6 a 7 letech profesionální krasobruslařkou.Při nacvičování na mistrovství světa v krasobruslení však dostane hroznou nemoc,při které málem zemře.Nakonec se vzpamatuje(teď je jí 14),ale když se znovu postaví na brusle,ihned spadne a zjistí,že zapoměla,jak se bruslí.Doktor jí zakáže bruslení,aby se nemoc znovu nevrátila a poradí jí,aby začala tancovat nějaký moderní tanec.Pro Sophii jsou to hrozný začátky a bojí se,že to bez bruslení nezvládne.Neváhá a pokusí se sáhnout si na život.Doktoři ji ale zachrání a ona je rodiči přihlášena na street dance.Podaří se jí najít nový způsob života,anebo bez bruslení nevydrží a sáhne po noži znovu?


Love a swind-8.díl

25. května 2012 v 21:26
Love a swind-8.díl-starý dobrý časy...+dokončení
...Takže,jak už jsem řekla,rozhodla jsem se dát Robovi druhou šanci,měla jsem k tomu vynikající příležitost,sám si o to jakoby řekl:Vzal si mě totiž stranou,když jsme šli společně s Tommem a Emmou z rady.,,Hair,já..já...promiň mi za to,jak jsem se k tobě choval.Já...já jsem byl prostě jenom naštvanej,ale mám tě rád víc než jako kamarádku...já..chtěl bych ještě jednu šanci."konečně se vymáčkl a já jsem ho políbila.No,co můžu ztratit?Druhou šanci mu dám a to i bez Emmina přemlouvání...
...Ráno jsem vstala o hodinu dříve než ostatní,že si půjdu zaplavat.A koho jsem nepotkala.Roberta.Taky si šel zaplavat.Asi tak tu hodinu jsme tam spolu blbli,jako za starých časů,kdy jsme byli kamarádi.Když jsem se vrátila usměvavá a šťastná zase oknem,Emma se zrovna probudila.,,Ááá,princezna sestoupila k obyčejnému zahradníkovi,aby mu dala ještě jednu šanci?"zeptala se ironicky.,,Naco je ta ironie Emmo,udělala jsem to sama od sebe,ty jsi mě k tomu ani nemusela kopat."líbezně jsem se na ni usmála.,,Fajn.Máš pravdu.A pro příště,dej mu prostor objasnit ti to.Dejme tomu,že to bylo nedorozumění,které se vyřešilo a víš co,zapomeň na to.Uděláš nejlíp."a už se se mnou nebavila.Ale byla jsem jí vděčná,nebýt Emmy,dál jsme s Robertem jako dva kohouti.



Ehm...takže,vůbec nevím,jak mám pokračovat,došli mi nápady.Takže to dopíšu jen tak zkráceně:Hair a Robert spolu zase začnou chodit a navíc zjistí,že spolu chodí i Emma a Tom.Ale pak se zase Hair s Robem pohádají kvůli tomu,že Robert přišel pozdě před chatku,kde Hair čekala s dětmi a když je nebavilo na ně čekat,odešli na oběd bez něj.On je všude hledal a pak když je na obědě našel,seřval Harriet přede všemi a pěkně ji ztrapnil,kdyby nezasáhla Emma a Tom,Hair by se zhroutila.Takže spolu zase nemluví a jenom kvůli takové kravině.Pak Emma nevrhne Hair,aby dala Robovi ještě další šanci,protože on se snaží omluvit.Harriet o tom nechce ani slyšet,ale když ji v noci,kdy se bude vracet ze schůze jako poslední,ji někdo napadne a Robert ji zachrání,dávají se spolu zase dohromady a už je pomalu konec tábora.Ještě se zjistí,že ten,kdo Hair napadl byl nějakej opilej mladej kluk,co přelezl plot.Jesli to chcete podrobně,tak jednou půjdou na takovej výlet a tam se k ní přichomýtne nějakej neznámej kluk a řekne:,,Ten večer jsem měl smůlu,že jsem tě nedostal co?Ten tvůj rytíř mi pěkně dal přes hubu,ještě teď mám modráky."a Rob jako její ochránce mu dá přes hubu znova.Takže se všechno vyřešilo,konec tábora,odjíždějí domů a Hair a Rob jsou šťastný pár.A co se týče Toma a Emmy,ti se snad nikdy nepohádali....no a to je asi konec...

The fate of the world-3.díl

25. května 2012 v 21:15 | Hair |  The fate of the world
The fate of the world-3.díl-nečekané setkání aneb 'takhle jsem si to nepředstavovala'..

...To překvapení totiž bylo,že tam na nás čekal ne už jen stín,ale nějakej černoch.,,Tak počkat,to vy jste jako pán temna jo?"zaptal se Taro.,,Néé,néé,já být posluha od pán temno.Já muset zničit tebe a tebe a tebe a tebe."a po jednom na nás ukazoval.,,Ahá.My děkovat ti,že ty říct nám to,ale my muset zničit tebe,aby my mohli k pán temna."napodobil jeho hlas Shiro.My jsme se pak rozesmáli,ale on se zamračil a řekl:,,Já být dobrá bojovník a já teď zničila vás!!"a s těmi slovy se snažil vykouzlit Hakai suru-zničit.Ale byl asi začátečník,protože mu to nešlo.Ikdyž nám ho bylo líto,museli jsme toho milého černocha odstranit,abychom jsme se dostali dál.Zase po schodech nahoru.,,Jestli budeme chodit pořád takhle nahoru,za chvíli vylezeme zpátky na..."chtěla jsem doříct na povrch,ale nestihla jsem to protože jsme byli zpátky u těch skal.Ozval se smích:,,Já věděl že můj znak vás splete a palác,strážci taky.Ale vchod do oravdového paláce má jiný znak,dám vám nápovědu,protože vás chci zničit a nejsilnější jsem ve svém paláci.Jak vydíte,u každého obrázku je i datum a správná jeskyně je s datumem pomsty.Tak Sajónara."a pak bylo jen ticho.,,Fajn,pomsta,bude to mít něco společného s legendou,protože legenda praví že chystá pomstu,kdy se vrátí.Co kdyby jsme zkusili datum mého prvního vidění?"optala jsem se.Všichni souhlasili.Jen Shiro byl nedůvěřivý:,,A kdy že jsi to vidění měla?"zeptal se.,,Ehm...em....hm...sakra!"zaklela jsem.,,Já si to už nepamatuju!Ale počkat,já si vzpomenu,nemluvte na mě."poprosila jsem a aniž bych počítala dny,přišla jsem na to už za 5min.,,Vím...12. května!!!"a všichni jsme se rozdělili,abychom hledali tohle datum.,,Mám ho!!!"zvolala Enne.Rozběhla jsem se tam,pak přisupěli i kluci.Ale protože už se stmívalo,Shiro to nechal na další den,že u těch skal přenocujeme.Moje noc se neobešla vez vidění a tam se mi ,zjevil' ředitel a řekl mi:,,Ráno musíš Shirovi a Tarovi připomenout,že se temnotou nesmí nikdy zlákat.To datum tam u obrázku bude jiné, ten hlas vám dá nápovědu výhra.Myslí výhru vašich předchůdců nad temnotou.Tou legendou vás krmíme od prvního ročníku a několikrát jste na to byli zkoušení.Snad si to pamatuješ.Já ti říct nemohu.Nezapomeň!!!" a zase zmizel.Vostrý co?Ne,ale teď vážně.Když jsem to ráno klukům sdělila,jen se ušklíbli:,,Si myslíš,že by jsme vás jako zradili jo?Tak to tomu blbovi,co chce zničit svět,hodně fandíš!!"podotkl Taro.Shiro ho ale okřikl:,,Možný je všechno.Nikdy nevíš a my o něm vlastně vůbec nic nevíme,jestli má něco speciál svýho nebo co vlastně má.Takže se uklidni a přestaň na Hair vyjíždět jo?"a to se do toho vmísila Enne:,,Kluci,není čas na hádky.Hair má pravdu,musíme si dávat pozor a nejen vy,ale i my."ještě že je umí takhle krotit,já bych to nezvládla...Takže jsme se rozešli k obrázku,na kterém bylo to datum,bylo na něm něco úplně jiného!!!A ozval se zase ten hla:,,Neměli jste čekat.Přesunul jsem se.Dnes má nápověda zní:výhra.Ale teď je otázka čí že?"a bylo ticho.Zase jsem si vzpoměla:,,Kdy naši předchůdci porazili temnotu poprvé?"ozvala se Enne:,,15.dubna.Ale o několik let dozadu." Enne našla to datum,ale když jsem přiběhla,kluci nikde.Volali jsme na ně,ale oni se neozývali.Pak jsme slyšeli smích a uviděli jsme 3stíny,dva šli vpředu a ten poslední za sebou vláčel Shira i Tara.Ty dva stíny nás,než jsme se vzpamatovaly odhodili stranou a pak všichni vlezli do té jeskyně.Pak před ni spadl velký balvan,který hned po dopadnutí zmizel a bylo tam zas jiné datum...,,Má další nápověda je porážka.Ale teď je otázka zase čí?!"uslyšely jsme s Enne smích.Pak jsme slyšely zoufalé volání o pomoc,které patřilo klukům.,,Pane řediteli,zaco mě trestáš?!"vykřikla jsem.Proč mi to neřekl?!!Enne na mě jenom překvapeně koukala.,,Fajn.Porážka.Zkusíme datum jeho první porážky,kdy se ukryl do jádra."navrhla Enne.Vešly jsme do té jeskyně s datumem,které bylo vlastně stejné,jako to předchozí,jen nás chtěl zmást.Když jsme vešli,zase stejný palác a strážci.Musely jsme to ale zkusit.Zase jsme ty strážce odstřelili na když jsme vešli do paláce,čekal na nás nějaký číňan.Asi další bojovník pána temna.A zase stejný styl mluvy:,,Já být nejlepší bojovník pána temna a já zabila tebe a tebe.Ikdyž vy být moc krásné slečna,já muset vás neškodnit."asi chtěl říct zneškodnit.A ikdyž byl stejně milý jako předtím černoch,museli jsme se ho zbavit.A když jsme lezly zase po schodech nahoru,byly jsme zase u těch skal.Byli jsme zoufalé,protože se už žádný hlas neozval.Zkoušeli jsme různé datumy,ale zase jsme narazili na další blbečky jako třeba na mongolce,vietnamce,jeden byl taky portugalec a představil se nám.A Enne pak napadlo,že by jsme mohly zkusit datum úmrtí ředitele.Vešly jsme a pak zase stejný palác.Když jsme odstranily strážce paláce,vešly jsme dovnitř po schodech nahoru.A tam leželi na zemi Shiro i Taro.Ale když jsme se jich chtěly dotknout,něco nás jakoby zastavilo.Najednou oba otevřeli oči a oba zároveň řekli:,,Nepřátelé!!Bojujte!"a ihned se zvedli a vyslali proti nám blesky.Zachytly jsme je štítem,který jsme vytvořily společně,aby proti nim byl dost silný.Pak se za nimi vynořil ze tmy stín a řekl:,,Tak co dámy,už znáte mé dva spojence?"a všichni tři se začali bláznivě smát.Takže jsme zbyli jenom dvě.Jsou pro nás teď dvě možnosti:budeme bojovat sami anebo zachráníme kluky?!

Kuga Shiro

23. května 2012 v 18:59 | Sora |  Naše tvorba

Tak tady Hairrettin oblíbenec :)) Shiro Kuga :)
Hair doufám, že se bude líbit :)) Nakonec jsem tam pierecing nedala... (doufám, že jsem to dobře napsala :D :D :D)
Budu ráda, když se to někomu bude líbit :))


Ichiho Daiki

22. května 2012 v 19:41 | Sora |  Naše tvorba

Tak tady je ten Daiki, jenom aby jste viděli, jak asi tak přibližně vypadá :)) Doufám, že se bude líbit :))


The Other Side- 1.Díl

22. května 2012 v 19:34 | Sora

Rozhodla jsem se udělat svou vlastní povídku na anime Naruto. Je to v real světě :)) Doufám, že se bude líbít :))

Překlad názvu: Druhá strana



The fate of the world-2.díl

22. května 2012 v 15:55 | Hair |  The fate of the world

The fate of the world-2.díl-Jak to mám zvládat?!
...Další dny jsem myslela jen na to,jak jsem naposledy viděla ředitele.Dál pak na to,že každý den byli strážní mrtví a za třetí na to,že mám ukočírovat celou školu já.Předala jsem to zástupci ředitele.Velice rád to přijal,byl rád že mi odlehčí,ale musela jsem svolat radu,abychom se dohodli,co s těma úmrtíma strážných.Dohodli jsme se,že použijeme že použijeme nejsilnějšího strážného jako návnadu a já s Enne,Tarem a Shirem si dáme pláště,takže nás nebude vidět a budeme sledovat,co se vždycky děje.Nastal onen osudný večer.Strážný se tak procházel a my stáli za rohem.Najednou se ze zdi vynořil stín a když na něj zvolal jeho jménem a strážný se otočil,ukázal na něj rukou a límec na strážného uniformě ho začal škrtit.Na nic jsme nečekali a shodili jsme pláště a vytvořili jsme 4-násobné magic bond.To ten stín odstřelilo k protější zdi.,,Legenda je pravdivá,jste tak silní,že by bylo nejlepší vás rozdělit!"a zase zmizel.Legenda totiž končí tím,že jednou mají přijít potomci strážců,kteří budou mnohem silnější a temnotu zničí úplně.Nevím,jestli jsem to už zmiňovala...Pak už ten stín zmizel,ale strážce jsme zachránit nedokázali.Bylo nutné svolat radu a to jsme hned udělali.Dohodli jsme se na tom,že teď se vydáme do jádra země a tam se porozhlédneme po tom stínu.Ikdyž nám to ze začátku vymlouvali,byli jsme odhodlaní temno zničit.Sbalili jsme se a normálně jsme vyrazili,jako kdyby na výlet.Ikdyž na tom výletě půjde možná i o život.Neobešlo se to bez rad učitelů a hodinových příkazů na co pozor,čemu a vyvarovat a.....
...V jádru země to vypadalo mnohem jinak,než jsem si představovala.Když jsme konečně dorazili jako by ke vchodu,ihned na nás něco vyskočilo.Teda spíš na Enne,která zaječela.Byla to ale jenom divoká veverka,přizpůsobená podmínkám jádra.Měla asi hlad,Taro jí hodil kousek své svačiny a když veverka odběhla,nebo spíš odskákala,Enereth na něj vděčně pohlédla a pousmála se.To je ale to jediný,co je na téhle cestě k smíchu.V jádru jako takovém byla tma jak v pytli,nebylo to jednou co někdo z nás někam narazil,protože naše světla měli přerušenou sílu tím,že tam bylo plno jiných signálu.Ale ani jeden,přes který by mohli vysílat naše světla.Když jsem upadla a chtěla vstát,něco se se mnou propadlo.,,Harriet!!"Slyšela jsem zděšený výkřik,který patřil Shirovi.,,Jsi v pořádku?!"slyšela jsem za chvíli.,,Jo.Jo jsem,ale mám asi něco s nohou."zavolala jsem tam nahoru.,,Jdeme k tobě.Jdi někam na bok."zavolala Enereth.odkoulila jsem se teda na kraj a div jsem nespadla do propasti.Shiro,který byl dole jako první mě naštěstí zachytl.Ta propast byla docela hluboká.,,Sakra Hair,ty máš parašutickej den nebo co?!"řekl mi Taro.
,,Já nevim.To samo.Asi na mě působí nějakej signál jádra."pousmála jsem se.
S nohou jsem fakt něco měla.Shiro,který povinně jako malej musel navštěvovat zdravotnickej kroužek mi nohu obvázal.Sice jsem kulhala,ale nějak to zvládnu a až bude větší světlo a víc času,uzdraví mi to ,,Aratana kenkō" (nové zdraví).Teď není čas.Když budeme déle na jednom místě,temnota si toho může všimnout.Přišli jsme ke schodům,které vedli ještě víc do hloubky.Tam už bylo světla dost a dost.Sesli jsme dolů a viděli jsme spoustu skal a v nich vytesané různé obrázky,které byly vždy u vchodu do nějaké jeskyně.Nevěděli jsme kam jít..Mimo jiné znak temntoty:
postava,teda jenom stín a za ním světlo.Šli jsme do vchodu kde byl tenhle znak.Teda já jsem spíš kulhala.A před námi byl najednou krásný palác.Ale před ním spoustu stínů.Nejspíš hlídači,takže jsme vběhli zpět do jeskyně,kde mi Shiro nohu uzdravil kouzlem ,,Aratana kenkō" a pak jsme vytvořili magic bond.A to ty stíny odstřelilo na jednu hromadu.Pak jsme vstoupili po schodech do paláce,ale když jsme zdolali poslední schod,čekalo na nás nemilé překvapení....

A to je konec 2.dílu :)

Love as wind-7.díl

22. května 2012 v 15:42 | Harriet |  Love as wind


Love as wind-7.díl-obrat k lepšímu...
...S robertem jsem se nebavila,pěkně si to u mě zavařil tím,co mi řekl a já jsem si to u něj zavařila tím,že jsem mu vrazila tu facku.Asi byla pořádná,protože ještě večer tam měl něco červenýho.Že by to byl obtisk mé ruky?Bavila jsem se jenom s dětma a když táta rozdělil volejbalová družstva v zápasu vedoucích a my jsme byli spolu,myslela jsem že se nedožiju konce tábora.Ale dalo se to.Složení našeho týmu bylo:Robert (grrrrrrrrrrrrr......),já,Emma,máma,táta a ještě dva vedoucí.Jestli máte někdo zkušenosti s volejbalem,hráli jsme ,,šestky" .,,Příjem,nahrát,smeč,soupeřova teč!"volali naši fanoušci,když jsme měli příjem.(to znamená,že soupeř podává.Emma to vzadu vybrala,Robert mi nahrál a já jsem dala paradní smeč.Když se ale zdálo,že budou hrát na první přes,Robert nás zachránil blokem.(srry za ty volejbalový pojmy,ale musím to prostě popsat do detailu:))...Vlastně to nebylo až tak hrozný,všechny zápasy jsme zatím vyhráli a s Robertem jsme se začali normálně bavit.Dobře jsme si nahrávali na smeče,pomáhali jsme si vstát a tak nějak jsme se udobřili.I ty děti si toho všimli.Začali se spolu normálně bavit...Na odpoledním nástupu se jeden oddíl vzdal večerního programu a taťka rozhodl,že nejstarší kluci a holky se nezůčastní odpoledního programu,ale vezmou si večerní program na starost.My jsme plnili překážkovou dráhu,mě to dělalo trošičku problémy (trošičku víc..) ale děti a Robert-pohoda,klídek....(grrrrr,jak to můžou zvládat?!!)No,asi na to prostě nemám vlohy.Jinak dobrý.Večer nám ale asi přali zákony schválnosti.Nejstarší oddíly si připravili něco,co by nikoho nenapadlo ani ve snu.Soutěže...To od nich nikdo nečekal.Ale po úvodu jsme se poslušně přesunuli na jedno místečko,kde se pořádají diskotéky apod.,,Takže první soutěž.Jenom připomínám,že nikdo,koho vybereme nesmí odmítnout a že se budou účastnit i vedoucí."upozornila Brianne a už mlela něco o první soutěži.Ale věta ,,budou se účastnit i VEDOUCÍ!!!" byla ta osudná.Najednou mě i Roberta tahají za rukáv dva kluci,že půjdeme hrát.Postavili nás proti sobě,vrazili nám do ruky pomeranč a Sayōnara (čteno Sajónara-nashledanou).,,A co že máme dělat,nějak jsem neposlouchala?"ozvala jsem se.Robert mi dal odpověď:,,No,máme tancovat ploužák a přitom držet mezi čelama pomeranč." ,,Fajn."vzmohla jsem se a už začala hrát písnička.Nechci se tím nějak vytahoovat,ale tuhle soutěž jsme vyhráli.A už tady byla další:,,Teď to bude taky ve dvojicích,ale budete stát naproti sobě a my budeme tahat z čepice papírky,na kterých budou napsány části těla.Třeba rameno a koleno.A tam vy se musíte toho druhého chytnout.To,co řekneme první,za to chytnou holky a za druhou část těla budou chytat kluci.Začínáme..."panebože,ještě že to s Robertem nehraju!!!!!!!!!!Ale ještě jsem netušila,že vymysleli mnohem horší,které jsem musela hrát......Tak třeba mravence:Bylo nás 5 ve skupince:Já,Robert,Emma,Tom a Jess.5m od nás byla židle a na ní bonbon.A první si lehne na zem,druhý po něm přejde a až se dotkne země,musí se zastavit.První byl Tomm,pak Emma,pak Robert,za ním já a nakonec Jess.Ale když jsem lezla po Robertovi,dotkla jsem se rukou země a jeden kluk hned vykřikl:,,Dotkla,Hair se dotkla!!!!"a musela jsem zůstat ležet na Robertovi.Ale naštěstí je Jess dlouhá a pro výhru se natáhla,takže jsme byli druzí,ale dokáže si někdo představit,jaké to pro mě bylo utrpení?!!!!!!!!!!Nebo další:zase dvojice,já s Robertem,museli jsme plnit překážkovou dráhu a na kousku od pásky k pásce mě musel vzít do náručí a nýst mě deset metrů v náručí.Myslela jsem,že už jsem mrtvá a tohle je peklo.Nebo když jsme museli hrát ,,vcuc a fuk" mě postavili mezi Roberta a Tomma.Předávali jsme si papír pusama tak,že jeden od druhýho to vcucl a pak foukl k tomu druhýmu,ten to zase vcucl... a papírek byl dost uzoučkej,takovej ten průsvitnej.(grrrrrrrrrrrr...tyhle dva oddíly jsou zítra mrtví).......
...Další den probíhal v klidu,jenom se na mě Rob pořád tak divně a zasněnně díval.Nechápu proč?!Nejlepší bylo,když za Robem přišel jeden kluk,sáhl mu na čelo a říká:,,Brrrr.Nemoc,Rob je nemocnej.Potřeboval by nějakej lék.Ta nemoc se asi jmenuje láska,takže by potřeboval jako lék Hair!"a kluci přikyvovali,dali hlavy dohromady a pak nahlas vyvedlli rozsudek:,,Hair,Robert je nemocnej kvůli tobě,a jenom ty ho můžeš vyléčit.Dej mu pusu a zase bude všechno v pohodě."
Robert se jenom smutně usmál a podíval se zase na mě,co tomu řeknu.Přišla jsem k němu,sáhla mu na čelo jako před chvilkou ten chlapeček a řekla:,,Hmmm...Nemocnej asi je a nemoc je asi doopravdy láska,teda kluci,vy jste to odhadli úplně přesně.Jenom jestli to není kvůli Gabriell."a vyzívavě jsem se mu podívala do očí,jako že se ho nebojím.Ale odpovědí mi nebyl jeho smutnej úsměv,ale šibalskej úsměv.Vyskočil,vzal mě do náručí jako při soutěžích a valil se mnou k bazénu.Pak mě tam hodil a skočil za mnou,když jsem vyplavala,strčil mě pod vodu a když jsem zase vyplavala,zase mě strčil pod vodu a takhle pořád dokola,že jsem sotva popadala dech......
...Když jsem šla k táboráku,odchytla si mě Emma:
,,Hele,já vím,že se to nesmí,ale slyšela jsem,nebo spíš odposlechla jsem si,co si povídá Robert s Tomem."sdělila mi.
,,Co?Počkej,bavili se o mě nebo o tobě,že mi to říkáš?!"zeptala jsem se nechápavě.
,,O tobě.Robert na tebe byl jenom naštvanej,ale pořád tě měl rád.Chtěl by ještě jednu šanci.A ty mu tu šanci dáš!"nařídila mi.
,,Tak to se ještě uvidí zlato!"řekla jsem jí,ale byla jsem přesvědčená o tom,že mu tu druhou šanci dám...

doufám,že se líbí...:)